Permakultura je dlouhodobé a udržitelné zajišťování potřeb při regeneraci ekosystému. Jde o zajištění kalorických potravin, vlákniny, ovoce a zeleniny, bylinek, topiva, pohybu i zdravého životního stylu.
Cílem je zásahy a postupy dělat z pozemku lepší, stabilnější, zdravější a krásnější místo k životu, mít z něj užitek a radost ve formě vlastní úrody, pestřejší stravy, lepší kondice i semínek pro přátele.
Permakultura a nastartování regenerace
Pozemek, který byl v minulosti chemicky ošetřován, je třeba nastartovat pro regeneraci ekosystému. Musíte vypozorovat a identifikovat limitující faktory, které omezují zdraví ekosystému a jeho produktivitu. Může to být nedostatek světla, sucho, neúrodná půda, eroze, chemická kontaminace půdy, chladné klima, pravidelné záplavy, lesní zvěř okusující stromky i zamoření pozemku slimáky.
Odstranění či potlačení limitujícího faktoru
Pokácením vysokých stromů prosvětlíte zastíněný pozemek, větrolamem jej ochráníte před větrem, živým plotem před chemickou kontaminací ze sousedního pole a vsakovací příkopy zadrží vodu i ve svahu a zabrání erozi. Chov kachen zvaných Indičtí běžci pomohou zredukovat slimáky.
Přizpůsobení a adaptace
Pokud některé faktory nelze ovlivnit, je třeba pěstování přizpůsobit prostoru a oblasti. Správným výběrem druhů a odrůd pro daný klimatický region a specializací na druhy rostlin vhodné na slunce či do stínu, docílíte lepší úrody. V suchých oblastech můžete také využít třeba techniku mulčování.
Permakultura pro růst biomasy a biodiverzity
Regenerace vede k souběžnému nárůstu biomasy a biodiverzity v ekosystému. Tím se permakultura liší od průmyslového zemědělství zaměřeného na monokultury se snahou maximalizovat výnosy biomasy na úkor biodiverzity. Permakultura dbá na co největší výnos biomasy, která nepochází jen z jednoho druhu či odrůdy uniformního osiva a snaží se o co nejrozmanitější původ biomasy.
Permakulturní ekosystémy
Permakulturní ekosystémy zahrnují různé biotopy, ovocné stromy i keře, trvalky i zeleninu a hostí pestré druhy živočichů. Zaměřují se na různé kultivary, staré či místní krajové odrůdy, heterogenní osiva a polodivoké formy rostlin zajišťující maximální možnou biodiverzitu. Podle výzkumů je právě biodiverzita zdrojem stability, zvyšuje produktivitu ekosystémů a jejich odolnost vůči patogenům. V monokultuře se patogen šíří vždy rychleji a způsobuje více škody než v různorodém prostředí.